Amy Saikia Wilson: The Adventure of Finding It and Then Losing It
Zveme Vás na vernisáž výstavy The Adventure of Finding It and Then Losing It od umělkyně Amy S. Wilson, kurátorkou výstavy je Šárka Koudelová. Vernisáž je v úterý 14. 7. 2026 v 18h.
vernisáž: 14. 7. 2026 / 18:00
výstava: 15. 7. – 28. 7. 2026
Instalace Amy Saikia Wilson jsou působivé svou elaborovaností, která není řízena rozumem. Množství přívěsků, amuletů, papírových, keramických i textilních detailů, které se vzájemně proplétají a vrství, připomíná náhodné setkání s duchovním či náboženským místem, soukromou svatyní, na kterou nepřipraveni narazíme při toulání přírodou nebo zapadlou čtvrtí. V takovém okamžiku bychom patrně cítili těžko ovladatelnou fascinaci samotnou vizualitou celé scény, ale i zneklidňujícím pocitem nepatřičnosti. Převáží nutkání prozkoumat každý detail organické kompozice, nebo vtíravá úzkost, že jsme se omylem ocitli na místě voodoo rituálu?
Ritualita, která je neodbytnou součástí Amyiných scén, není definována znaky konkrétního náboženství nebo duchovního přístupu. Je přímým důsledkem autorčiny tematizace míst, na kterých dochází ke slábnutí nebo narušení závoje. Ten je tenkou hranicí mezi naší realitou a druhou stranou – světem, který není ovládnut lidskou racionalitou. Naši realitu charakterizují podmínky existence, které tuto dualitu oddělují jako prevenci vlastního sebezhroucení. Na druhé straně je v porovnání se silou démonických entit, duchů, duší, božstev, B-ha, smrti i věčnosti působení lidského racia natolik minimální, že pouhá představa, že se závoj rozplyne a dojde k promísení obou světů, působí jako drtivá energetická tsunami.
Ačkoliv Amyiny instalace jednoznačně neodkazují ke konkrétním náboženským směrům, čerpá tato zdánlivá bezbřehost z interpretace starozákonních principů, které propojuje s filozofickými zákonitostmi vesmíru, jaké můžeme nalézt i v polyteistických náboženstvích. Autorčino nastavení se tak nejvíce shoduje s gnostickým chápáním světa – tedy vírou v B-ha a v jeho poznání, které splývá s vytouženým vykoupením. Poznání (gnóze) není chápáno jako jednoduché racionální porozumění, ale jako nalezení b-žské jiskry v člověku a pochopení nemateriální podstaty bytí. V tomto světle je možné Amyiny instalace vnímat právě jako místa s potenciálem splynutí materiální a duchovní složky světa, tedy jako místa gnostického poznání. Bylo by však chybou očekávat, že instalace budou monumentálními esoterickými zobrazeními odosobněného spasení. Jsou naopak doslova utkány a uhněteny z lidskosti, jejíž nedílnou součástí jsou nečisté úmysly, bloudění, lpění na materiálních průvodcích vírou a nekonečné souboje s vlastní nejistotou a osobními démony. Zdá se, že jsou komplexním materiálním zhmotněním této touhy i cesty, na niž nás tato touha pohání.
Prvním zastavením na této cestě je setkání se smrtí. Do prostředí výstavy vstupujeme scénou, která se skládá z projekce odevzdaného, radostného tance mladé dívky na hřbitově a hmotných stromů – živých pomníků pomíjivosti, ověnčených drobnými cetkami, důkazy našeho boje s efemérností existence. Scénografie nás vede dál k figurální instalaci dvou dívek v posteli, které si šeptají možná o vlastních romantických příhodách, možná o tajemství života. Jakýmsi epilogem výstavy je instalace textilní zvoničky. Kromě svolávání věřících a odměřování času zvoní umíráček – zánik materiální existence. U její paty kruh zodiaku svírá pomyslný pramen poznání. Zvěrokruh je ostatně podle gnostického učení symbolem kosmického materiálního vězení.
Není náhodou, že všechny osoby přítomné ve výstavě jsou ženy. Amy přirozeně chápe vše, co nepodléhá racionálnímu porozumění, jako femininní. Tato nepřekonatelná dualita je, stejně jako den a noc, život a smrt, materialita a duchovno, všudypřítomnou hnací mechanikou, v nekonečnu překlápějící vahadlo tam a zpět. Zejména v optice aktuálních politických tendencí se zdá nutné zmínit, že tato dualita neodporuje queer teorii, ale chápe ji jako součást femininních sil – tedy jakéhokoliv bytí, které neodpovídá racionálním a binárním systémům upírajícím místo odlišnostem, hledání, chybám a druhé straně za závojem. Důvodem ke zneužívání maskulinní síly jednotlivci i politickou mocí je pravděpodobně strach z temnoty a nespoutanosti, které jsou nedílnou součástí feminity. Respekt k ní je tedy rozhodně oprávněný – jediným mužsky vyznívajícím elementem ve výstavě jsou nohy čouhající zpod postele dvou dívek. Je to ukrytý milenec, nebo tělo, kterého se dvě přítelkyně potřebovaly zbavit?
Způsob, jakým Amy intuitivně vytváří a skládá své figury, aby jim zpětně porozuměla prizmatem vlastních žitých filozofií i kulturního a duchovního odkazu předků z Indie, místní publikum pravděpodobně interpretuje jako odkaz k surrealismu i silné české tradici loutkářství a animace, spojené zejména s dílem Jana Švankmajera. Expresivní výrazy figur připomínají také práci performerky, textařky, loutkářky a ikony alternativní scény Marie Černíkové alias Bio Mashy, pro kterou je tvorba loutek formou boje se systémem i vlastní hlubokou temnotou. Amy celkem nepřekvapivě loutkářství a loutkoherectví dokonce studovala a tato zkušenost ji paradoxně přivedla k rozhodnutí chápat loutky jako objekty čekající na obživnutí skrze imaginaci diváctva a kontext, který jim poskytne prostřednictvím scénografická instalace.
Pleroma je stavem absolutní síly a čistoty božských energií, je transcendentální sférou hojnosti a světla, domovem dokonalých bytostí. Lidský svět vznikl díky touze po racionálním poznání a následnému vyvržení z absolutního bytí. Zjednodušeně řečeno, je podle gnostického učení lidskost synonymem chyby a neustálého hledání. Chyby, bez které bychom neexistovali. Výstava Amy Saikia Wilson je sérií zastavení na cestě k nalezení božské jiskry, ale hlavně míru s vlastní pomíjivostí. Jednotlivá zastavení jsou místy, kde je závoj poodhrnutý. Představují intuitivní portály na druhou stranu, které umožňují splynutí s duchovnem a letmý závan pleromatu. Žádný vchod ale nefunguje jednosměrně, a proto jsou tyto portály nevyhnutelně otevřené i temným sílám, ztraceným duším a neznámým entitám. Na jejich přítomnost i na pableskující okamžiky b-žského splynutí upozorňuje cinkání zvonkoher.
Projekt je realizován díky finanční podpoře hl. m. Prahy a Státního fondu kultury České republiky.