František Petrák & Tomáš Absolon: Zrcadlo na stojanu
Zveme Vás na vernisáž výstavy Zrcadlo na stojanu od Františka Petráka a Tomáše Absolona, kurátorkou výstavy je Šárka Koudelová. Vernisáž je v úterý 6. 10. 2026 v 18h.
vernisáž: 6. 10. 2026 / 18:00
výstava: 7. 10. – 8. 11. 2026
Malíři František Petrák a Tomáš Absolon spolu navzdory svému rodinnému vztahu i lidské a formální blízkosti vystavují poprvé. Společná výstava intuitivně tematizuje proces překladu, který je součástí jejich mezigeneračního dialogu, ale zejména je procesem nevyhnutelně reduktivního odrazu žité reality v ploše dvojrozměrného zobrazení.
František Petrák se v 90. letech se intenzivně zabýval grafickým designem, který řadu let vyučoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti. Součástí jeho profesního záběru je kromě malířské a pedagogické pozice design divadelních plakátů, odborných publikací a muzejních expozic. Jako samostatnou kategorii lze vnímat jeho práci s didaktickým přesahem pro dětské publikum. František je autorem mnoha osobitých dětských leporel, ilustrací a principálem vlastního autorského loutkohereckého projektu – kočovného Teatro Pimprle. Tyto jednotlivé pozice nejsou v jeho práci oddělenými směry, nýbrž představují funkční celek, jehož součásti různoměrně nasycují vizuální jazyk bohatých malířských cyklů, ve kterých František obvykle tvoří. Jejich typickým motivem jsou stylizovaná zvířata s těly, připomínajícími poetické znaky, redukovanými na vlastní prazáklad. Zvířata, která vyprávějí o všech svých předcích až do biblických časů. Není proto divu, že mezi Františkovy nejvýraznější motivy patří Sv. František s ptáčky, který v sobě spojuje schopnost přeložit ptačí řeč, archetypální autoportrét a Františkovu práci na sérii jurkovičovských ptačích budek pro luhačovické ptactvo. Jedním z posledních cyklů je série Paradisus, v rámci které František nechal formáty pláten jako záchranné Noemovy archy obydlet zvěří. Pro výstavu ve Studiu PRÁM jsme však vybrali sérii Malíři, která vznikala kontinuálně během posledních let a dosud byla zacloněná zástupy zvířat. Repetitivní znázornění malíře se štětcem v ruce a plátnem na stojanu někdy přes ornamentální přesnost geometrizovaných tvarů skrze obraz v obrazu propouští do ateliéru modré nebe a volnost tahů, jindy je miniaturním trompe l’oeil, kolážovitě si půjčujícím notoricky známé motivy z učebnice dějin umění. Opakující se figurální kompozici doplňují čapkovské tahy, skládající se do figury chlapce v údivu z obrazárny, aby se nakonec v jednom z novějších formátů dokonalým zrcadlením uzavřela sama v sobě.
Tomáš Absolon patří do malířské generace, která se na počátku své tvůrčí cesty vyrovnávala s internetovými a postinternetovými vlivy. Generace, pro jejíž hledání bylo typické poststrukturální skládání obrazu a motiv gradientu, jehož dokonalost se stala symbolem souboje s digitální nedostižností. Tomáš je sběratelem městských foto momentů, jejichž civilizační výmluvností podvědomě odkazuje na současnou fotografii, jejíž podoba často cíleně čerpá z nedokonale pořízených záběrů a technických nedostatků. Ostře zelené, fialové nebo modré okraje fotografovaných motivů, způsobené rozdílným lomem vlnových délek světla nekvalitní čočkou, pohledy proti světlu nebo deformace prostoru obrazu hloubkou ostrosti pro Tomáše představují momenty nedokonalého překladu, respektive momenty vzniku nové obrazovosti. S domy překrytými lešením, dopravními značkami ladícími se západem slunce, ale přirozeně i s portréty nebo hejny ptáků zachází jako s figurou a neoblomně je překládá do svého vizuálního jazyka na pomezí tvarů, osvobozených od svých původních obsahů, a osobní „infografiky“, která naopak tváře, značky a lešení znovu nově připomíná. Tomáš ve výstavě prohlubuje těžiště obrazu coby reprodukované reality a velkoformátové fotografie galerijního prostoru instaluje na reálná místa jejich pořízení. Co ztrácíme z trojrozměrné zkušenosti i přes dokonalé technické možnosti plošného překladu obrazu? Vzniká naopak něco nového? Jak je možné, že ve třech bodech uvnitř kruhu spatřujeme odraz vlastní tváře?
Malířský dialog Františka Petráka a Tomáše Absolona je momentem vytrženým z jejich nekončícího tvůrčího výzkumu dvojrozměrnosti, do kterého zasáhly akcelerace v podobě zásadních technologických posunů. Jejich generační zkušenosti se v sobě navzájem zrcadlí včetně důvěry v člověka jako nenahraditelného zrcadla okolního světa.
Projekt je realizován díky finanční podpoře hl. m. Prahy a Státního fondu kultury České republiky. Tato výstava je součástí Parallel Programu festivalu Fotograf Zone 2026.