Magdaléna Roztočilová: Kam se tělo nevejde
Zveme Vás na vernisáž výstavy Kam se tělo nevejde od umělkyně Magdaléna Roztočilové, kurátorkou výstavy je Iva Mladičová. Vernisáž je v úterý 17. 3. 2026 v 18h.
vernisáž: 17. 3. 2026 / 18:00
výstava: 18. 3. – 19. 4. 2026
Téma vlastní identity, exprese plasticity barvy i tvaru a kreativní zacházení s osobitě pojatým základním morfologickým prvkem těla sochy jsou tři hlavní mantinely spoluutvářející živě pulsující prostor prací Magdalény Roztočilové. Současnou výstavou podává zprávu o jeho aktuálním stavu. Kontrast prázdné bělosti výstavního prostoru a koncentrované intenzity samotných soch, vědomě komponovaných do jisté statičnosti, ilustruje autorčino současné sochařské „nadechnutí“. Po několikaletém kontinuu kreseb a maleb vznikají jejich prostorové realizace, nasycené kondenzovanou tvůrčí soustředěností a nadšením z posunu vstříc bytostnému středu.
Sochami Hairy Liberty (2025–2026) a Anna’s Decision (2025–2026) autorka vypovídá o proměnách vlastního nitra obohaceného mateřskou rolí. Tematizuje „nemonumentální“ svobodu. Volí živost výrazu barvy a specifickou materiálovostí prozkoumává možnosti jiné plasticity. Kontemplativně soustředěným a zdlouhavě pracným nalepováním barevných vláken vyšívací příze na figurální podklad nepřímo odkazuje i k obdivovaným historickým malířským technikám. Haptickým charakterem figur vybízí k přímému kontaktu. Volí hybridnost formy, jako výsledek postupné krystalizace obsahových sedimentů. Částečně se vrací k výrazovému prvku svých raných děl, nyní jej ovšem transformuje, otevírá se kvalitativně jinému prostoru a času.
Jedním z výstupů autorčina procesu vnitřního sebepoznání je i odvaha vložit do obsahového sdělení stínové aspekty fenoménu lásky – Shape of the Triffid (2026) nebo Red Mandala (2025). Po dlouhém hledání pozitivních rovin věcí dochází k potřebě přijmout i jejich odvrácenou stranu, ve snaze přiblížit se pravdě celistvého pohledu.
Práce v současné výstavě bezprostředně souvisí s kontinuálním zaujetím abstrahovaným portrétem. S hledáním opravdové individuální podoby skrze princip symetrie mandaly, spatřením společného rozměru lidství. Self-Portrait (2026) nabývá specifické tvarové exprese, podložené výrazovou svobodou. Magdaléna Roztočilová opakovaně pracuje s motivem květu – nyní v duchu barokní živelnosti, s principy růstu a zrcadlení, s výrazem magické síly. Dokazuje schopnost zprostředkovat spiritualitu bytí skrze intenzivní vjem bazálních rovin života. Prožívá nelinearitu času – historická malba i použitá ikonografie jsou pro ni inspirativním prostorem možností průhledů do kaleidoskopické vzájemnosti mikro-osobního a makro-lidského.
Prostřednictvím autoportrétní linie zviditelňuje proces psychického zvnitřňování. Jako by po dosavadním rozkrývání jednotlivých vrstev osobní psychologie patrných vnějšímu pohledu nechávala projevit samotný jejich střed. Přibližuje zkušenost, že zřejmá různorodost, odlišnost, polaritnost znovu-vyvěrá vždy z jednoho a téhož pramene.
MAGDALÉNA ROZTOČILOVÁ (*1989) studovala v letech 2007–2013 na Akademii výtvarných umění v Praze (Jaroslav Róna); roku 2010 absolvovala stáž v ateliéru hostujícího umělce (Florian Reither) a v roce 2011 stáž na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (Krištof Kintera). Od roku 2010 proběhla řada jejích samostatných výstav; výběr z posledních let: Láska zocelená smrtí, Moon Gallery, Liberec, 2020; Okamžik proměny, Sophistica Gallery, Praha, 2021; Dějiny se mají vyprávět jako příběh (s Jakubem Roztočilem), Galerie Pekelné sáně, Kroměříž, 2024. V roce 2019 obdržela 1. místo v soutěži Busta Milady Horákové (Krajský úřad Plzeň, realizace). Je autorkou Památníku obětem komunismu (2015) a Památníku kardinála Tomáše Špidlíka (2019) v Boskovicích. Od roku 2015 náleží k aktivním kmenovým členům uměleckého Studia PRÁM. V letech 2019–2024 se kurátorsky podílela na uměleckém projektu Festival Boskovice.
Projekt je realizován díky finanční podpoře hl. m. Prahy a Státního fondu kultury České republiky.