Pavel Petřík: Slow Steps
Zveme Vás na vernisáž výstavy Slow Steps od Pavla Petříka, kurátorkama výstavy jsou Zuzana Vepřeková a Agáta Tichá. Vernisáž je v úterý 17. 11. 2026 v 18h.
vernisáž: 17. 11. 2026 / 18:00
výstava: 17. 11. – 6. 12. 2026
A: Agáta
Z: Zuzana
A: Realita není ani čistý chaos, ani se neřídí pevným, předem daným
plánem. Funguje na kombinaci fyzikálních zákonů a prvků náhody.
Vejde-li pár minut před začátkem vernisáže do galerie obrovská
moucha masařka, dává mi to perfektní šanci otestovat, jak se stavím k
této skutečnosti.
Moucha rozhodně neladí s perfektně zavěšenými obrazy, je spíše
nevítanou odchylkou, přesto se ji můžu rozhodnout přijmout jako
neovladatelnou skutečnost. Možná ji odehnat letmým mávnutím, když
se přiblíží moc blízko, ale jakmile se vzdálí, nechat ji v místnosti bavit se
s někým jiným.
Můžeme se ale také vůči mouše naprosto vymezit a odmítnout fakt, že
by něco mohlo být mimo naši kontrolu. Upnout se na ní, snažit se jí za
každou cenu dostat z galerie, nahánět jí a možná nakonec i hodit botu a
pravděpodobně trefit jen obraz.
V Pavlových obrazech vnímám podobný paradox. Na jedné straně jsou
tu dokonale uhlazené plochy, precizně vybroušené hrany a detailně
namalované tvary. Když se na ně dívám, přemýšlím, kolik trpělivosti a
kontroly muselo být zapotřebí k vytvoření takto přesných forem.
Z: S Pavlem jsem se poprvé potkala v ateliéru Grafika 1 na AVU, kam
přišel na stáž, a měl stůl vedle mě. Když jsem náhodou přišla do ateliéru
v Pavlově nepřítomnosti, dívala jsem se, jak má uspořádané věci: jeden
čistý stůl vyhrazený jen na kresbu, druhý stůl naproti je určen pro
natírání, sprejování, lepení a broušení. Na dalším místě leží: odtržek
obalu čistícího prostředku, kočičí škrabadlo, kus koberce nebo tapety.
Organizovaný pořádek.
A: Je v tom patrná určitá touha po kontrole, po dosažení dokonalosti a
odstranění všeho nežádoucího. A právě do tohoto uměle vytvořeného
prostředí vstupuje moucha. Jako prvek, který narušuje jeho sterilitu a
připomíná, že ani ta nejdokonaleji kontrolovaná situace nemůže být
zcela imunní vůči náhodě.
Z: Pavel vnímá mouchu jako vetřelce, který se z přírody dostává až do
našich domovů a narušuje tím naši představu o tom, že máme nad
vlastním prostorem plnou kontrolu. Stejně jako se možná až otravně
často objevuje v tomto textu, otravně proniká i do našich životů, aniž by
její přítomnost musela dávat smysl.
Vnímám to jako takové tiché povzdechnutí si nad skutečností, že ovlivnit
každou jednu věc v našem životě není a nikdy nebude možné, i když (a
obzvláště když) se budeme převelice snažit.
A: Když se dívám na objekt s výstřižkem z obalu od čisticího
prostředku, napadá mě, jako by šlo o trojrozměrný příbalový leták s
návodem k nějakému zařízení, které přeměňuje odpadky v úhledné ale
nepoužitelné tvary, ze kterých mám pocit, jako z prolézačky pro kočky,
kterou ale domácí mazlíčci jen obcházejí.
Z: Dívám se na ten stejný objekt a vidím nápis “čistota a svěžest”.
Pavlova práce s textem v obrazech nebo objektech je něco na pomezí
ironické glosy a jemného pronesení. Přináší další významotvornou vrstvu
a může nám pomoci ve čtení samotného díla. To ale jen za předpokladu,
necháme-li se unést množstvím různých asociací, které nám text přinesl
a přistoupíme-li tím na detektivní hru spojování náhodných stop a
důkazů za cílem vyřešit zapeklitý případ.
A: Stejně jako detektivní příběhy pracují s opakujícími se schématy a
drobnými prvky, které udržují divákovu pozornost, moucha funguje jako
nenápadná spojnice celé výstavy. Prolétá jí a pokaždé dosedá na jiné
místo, jako by divákovi naznačovala, odkud může začít s interpretací.
Není přitom nutné, aby všechny souvislosti odhalila kurátorka nebo aby
existoval jediný správný výklad. Výstava se může stát prostorem, ve
kterém divák sám propojuje zdánlivě nesouvisející prvky, a zároveň
pochybuje o tom, zda v nich skutečně něco nachází, nebo si je pouze
domýšlí.
Z: Ve výstavě, kde všechno může být cokoliv a něco může s něčím
souviset, ale taky nemusí a tam, kde se mohlo stát úplně cokoliv, ale
stalo se právě to, co se stalo, bychom se mohli ptát – co když je správný
výklad výstavy jen další mouchou v místnosti, kterou můžeme odehnat
nebo nechat bzučet?
Projekt je realizován díky finanční podpoře hl. m. Prahy a Státního fondu kultury České republiky.